Z deníčku

27. února 2012 v 18:21 | Baby G
Podle mě stojí za přečtení
Listuju starým deníkem a nemám slov.

Moje fotky - taková panenka, křehoučká, hubená...
Moje citáty - naprosto dokonalé drásání citů a nervů...
...
Dostávají mě ale hlavně ty články:

12.květen
"Ležím na gauči vedle svý kočky. Už 6 dní jsem nic nejedla. Není mi špatně, jenom jsem trochu unavená. Přemýšlím o tom, jestli si dám ještě sklenici vody s citronem nebo ne. Nemůžu, protože mi udělá velký břicho a třeba po ní i ztloustnu... Pořád mám 174 cm a pořád odporných 49,4 kg. Jsem obrovské tlusté prase. Přetočím se na bok. Dívám se, jak mi přetéká břicho a je to odporné. Celá jsem odporná... Ale když ještě zhubnu tak 10 kilo, budu dokonalost. Dokonalá, štíhlá princezna v krásném světě, kterou touží být každá slečna. Včera mi matka řekla, že vypadám strašně. Určitě proto, že jsem tak tlustá. Nechápu, proč mi nutí jídlo. Nevím, proč v noci pláče a to všechno jen kvůli mě :( V noci slýchám rodiče, jak se o mě baví... Kostra, anorektička, občas zaslechnu i něco o blázinci, ale tam se nedostanu. Já nejsem anorektička, jsem prostě jenom děcko, co má svůj sen!!! Já nejsem hubená, mám nadváhu!!! No a co, že mám BMI 15,6? To klame! :///
Do mého pokoje vešla sestra. Žere čokoládu.
"Ty vole, kolik vážíš?! Jsi úplně odporná, všichni se ti kvůli tomu smějou a nadávaj do anorektičky! Vždyť jsi hubenější, než já!!!" Odhrnula mi tričko. "Žebro, žebro, žebro... tyhle kosti ani neznám... pánev... 54 v pase, žádná prdel, boky... bacha, tady máš špek!" Chytla mě za něj a měla pravdu. Odešla. Jdu cvičit.
Přišla matka. "Zvedni si tričko" ... zvedla mi ho. Rozbrečela se. Vždyť ty mi umřeš.
Neumím najevo dávat city. Něco ve mě litovalo všeho a plakalo s mojí mámou.
To druhý mě vidělo pořád stejně špekatou.
"Vypadni." řekla jsem.
Podívala se na mě: "Co mám s tebou dělat?"
- Nech mě umřít.
Žila jsem pro dokonalost.
Chci létat a vznášet se na vodě, nechej mě jít s mým andělem, se svým ďáblem a já umřu šťastná.
Tyhle pro ana motta znám nazpameť.
Matka odešla a přišel táta. Byla sobota.
Vzal mě za ruku a chtěl přitáhnout k sobě. Byla jsem slabá, že jsem spadla na zem. Udělaly se mi modřiny. "Ty krávo vyhublá, chceš chcípnout? Jdeš do blázince, už jsme to vyjednali s mámou! Ležela jsem na zemi a poslouchala nadávky, výhružky... Nejhorší okamžik. Ségra po mě hodila 2 tvrdé loupáky - měli jsem je k snídani asi před 3 týdny. "A užij si to v blázinci", řekla.
_________________________________________________________
Tohle je můj poslední článek... Mám z něj celkem dost husinu, jen jsem to čela...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ebi Ebi | Web | 27. února 2012 v 20:39 | Reagovat

Já svůj deník vyhodila.. :( myslím, že je to tak lepší.. :(

2 Shery Shery | Web | 27. února 2012 v 21:19 | Reagovat

Ahoj,nejsi ty bývalá Sophie?Mám takový pocit z těch článků...
Ráda bych byla SB pokud chceš:)

3 Ajul@ Ajul@ | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:45 | Reagovat

zlato :(

4 Michel Michel | Web | 28. února 2012 v 18:02 | Reagovat

Ja som to síce iba čítala a nikdy som nič také neprežila (myslím že ani nechcem) ale aj ja som mala husiu kožu... Dúfam že nechceš aby sa to opakovalo =))

5 lightenka lightenka | Web | 3. března 2012 v 21:11 | Reagovat

zní to hrozněě :(( ... a chceš tohle vrátit? nebude prostě lepší jíst zdravě a malinko a být zdravá a hubená  v jednom?

6 Domka Domka | Web | 9. března 2012 v 13:52 | Reagovat

Že wow proste...na vlastnej koži som nič také nezažila a ani nechcem ale dúfam, že sa ti to nestane znova... a nespriatelíš blog?

7 skinny-princess skinny-princess | Web | 27. března 2012 v 11:30 | Reagovat

Poznám to dobre...ale myslíš, že tentokrát to bude iné?

8 Anett Anett | 19. února 2013 v 14:05 | Reagovat

Já svůj spálila, nikdy se nechci ani v řádcích vrátit tam, kde jsem byla .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama